Rubrika: Popularizace geografie

Vidí fyzičtí geografové přírodu jinak?

Nejprve bych rád chtěl trochu popsat, co to je a čím se zabývá fyzická geografie. Fyzická geografie je jednou z disciplín geografie a sama je ještě dále dělena na mnoho dalších disciplín.

Hlavní náplní fyzické geografie je zkoumání fyzickogeografické sféry Země, což je přírodní složka krajinné sféry, která se skládá z dalších pěti (hlavních) sfér (biosféry, pedosféry, atmosféry, litosféry a hydrosféry). Tato disciplína také zkoumá socioekonomickou sféru a studuje průběh procesů a jevů z časového a prostorového hlediska, které se odehrávají ve fyzickogeografické sféře. Je velmi důležité, aby všechny složky krajinné sféry byly zachovány v rovnováze, protože jinak by hrozila nepředvídatelná rizika.

Fyzický geograf tedy vidí krajinu trochu jinak než normální lidé, kteří nemají zaměření na tuto část geografie nebo obecně na geografii. Neboť vždy, když se fyzický geograf podívá na nějakou (jakoukoli) část přírody, nevidí jen rostliny, skály, řeky nebo moře.

Vidí vzájemné působení a soužití všech sfér, čemuž se říká vzájemná interakce. Vidí také, jak se všechny sféry navzájem nádherně ovlivňují. Jako příklad se dá uvést jednoduché vzájemné působení mezi atmosférou a hydrosférou, které probíhá u jakýchkoliv vodních ploch. Tento proces spočívá ve výměně plynů – hlavně CO2. V těchto jednotlivých interakcích spočívá celá rovnováha fyzickogeografické sféry.

Navíc fyzický geograf, který má dost zkušeností a dobrý přehled o krajině, kde se nachází, si může před svýma očima „promítnout film“, ve kterém může vidět postupně formování a vývoj dané části krajiny, například určitého pohoří.

Také je samozřejmě zapotřebí, aby měl dobrou představivost . Nebo si může trochu lépe než normální lidé představit, co by se stalo v případě, že by nějaká část krajiny vyšla z rovnováhy.

Například když se podíváme na obrázek, který je uvedený výše, tak můžeme vidět pohled na Alpy v létě. Fyzický geograf, který si před svýma očima promítne “film“, může například vidět postupné formování během alpínské-himalájského vrásnění. V tomto “filmu“ si promítne také kontinuální výzdvih obrovské masy hornin a navíc vliv různých typů erozí (větrná, vodní, …) na tvarování Alp. Jednou z dalších věcí, kterou si fyzický geograf může promítnout, je také vliv ostatních faktorů na podobu tohoto pohoří – příkladem mohou být organismy.

Toto je jen jedna z možností, jakým způsobem může fyzický geograf vidět krajinu. Každý fyzický geograf si ovšem promítne před svýma očima svůj vlastní a do jisté míry originální “film“.

Jan Toman

Proč má smysl se zabývat biogeografií? K čemu jsou mi tyto znalosti v reálném životě?

Biogeografie je nauka o rozmístění organismů na Zemi. Tato věda sleduje jak oblasti současného rozšíření organizmů, tak zákonitosti, které vedly k jejich vzniku. Biogeografie je mezioborová nauka, která se dotýká biologie, geografie a také třeba geologie. 

Je to jedna z nejstarších vědních disciplin, neboť otázky, které řeší, provázejí lidstvo od samého počátku. Už v dávných dobách bylo životně důležité vědět, kde se nacházejí rostliny s dobrými plody, kde zvířata vhodná k lovu a kde se vyskytují ta nebezpečná. Bylo také třeba znát, proč to tak je, aby bylo možné vyhledávat nové zdroje potravy, osídlovat nová území a nezemřít přitom hladem, ve spárech šelem nebo na podivné nemoci. Pravda, tehdy se těmto znalostem ještě neříkalo biogeografie a nevědělo se co je věda.

Biogeografie se dělí se na fytogeografii (rozšíření rostlin) a zoogeografii (rozšíření živočichů). Mezi základní biogeografické otázky patří například: Proč daný organismus žije v daném území? Proč naopak v jiném území nežije? Jak se do daného území dostal?

Odhaduje se, že na Zemi nyní žije 5 až 50 milionů druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů. Z toho jen 2 miliony biologové objevili a popsali. Většina objevů (včetně biogeografických) je tedy před námi. No nejsme všichni zvědaví, zda se neobjeví nějaká zajímavá trojnohá a dvouhlavá zvířata?

Biogeografie je tedy velmi důležitá.  Má význam nejen pro vědce, kteří se zabývají přírodními vědami, tak i pro laiky. Pro cestovatele jsou užitečné informace, kde mohou narazit na své oblíbené rostliny či živočichy. 

Já osobně ráda cestuji a před každou delší cestou si zjišťuji, jaká zajímavá flóra a fauna se vyskytuje tam, kam jedu. Až si někdy budu chtít zaplavat s delfíny (nebo je alespoň vidět), určitě se vyplatí si nejprve zjistit, kde žijí.

Bára Nosková

Oceánografie jako věda i životní styl

„V oceánu je řeka. V nejtěžších období sucha nikdy nevyschne a při nejsilnějších povodních nikdy nepřeteče. Její břehy a dno jsou studené vody, zatímco její proud je teplý. Mexický záliv je jeho fontánou a jeho ústa jsou v Arktickém moři. Je to Golfský proud.“

Matthew Fontaine Maury

Oceánografie spadá do hydrografie, což je jedna z disciplín fyzické geografie, která se zabývá pohybem vody v krajině v závislosti na čase. Dnešní oceánografie není pouze o popisu moří a oceánů. Abychom ji správně pochopili, musíme zkombinovat poznatky z biologie, fyziky, chemie a dalších oborů. Samotnou oceánografii ještě dělíme na dalších šest podoborů. Tyto podobory zkoumají jednotlivé složky a zákonitosti oceánů, mohou tedy zajít do větších detailů, než kdyby existovala jedna věda.

Dnes z oceánografie čerpáme informace, které dále využíváme například při rybolovu, námořní dopravě nebo při těžbě nerostných surovin. Výzkumy jsou směřovány spíše na běžné potřeby. To znamená, že většina financí, které jsou oceánografii poskytnuty, putují na výzkum ropných a nerostných ložisek na dnech oceánů. Další peníze se vynakládají na výzkum mořských akvakultur, ekologicky přijatelného rybolovu a obnovitelných zdrojů.

Neměli bychom oceánografii využívat jinak, než na studii ropných ložisek a vyčerpávání rozmanitosti oceánů? Oceánografie se věnuje i udržitelnosti, ale ne v takovém rozsahu, jako se věnuje výzkumu nerostných zdrojů na dně oceánů. Zároveň zůstává hodně nezodpovězeného a, i přes veškeré pokroky v technologii, na nás čeká ještě mnoho odpovědí a nových objevů. Kdo ví, třeba čekají právě na nás.

Šimon Procházka

Co je geografie, kdy a jak vznikla? Jak se člení a čím se zabývá?

Geografie je věda na rozhraní mezi přírodními a společenskými disciplínami zabývající se krajinnou sférou a vzájemnými interakcemi mezi přírodním prostředím a lidskou společností v prostoru a čase.

Počátky geografie

Označení geografie se poprvé objevuje ve 3. století př. n. l. v díle Geografíka od zřejmě největšího geografa antického Řecka, Eratosthena z Kyrény, jenž jako první stanovil obvod Země a oddělil geografii od filozofie.

Geografie x zeměpis

Geografie je soubor vědních disciplín, zeměpis je školní předmět

Dělení geografie:

1.Fyzická geografie 

se zabývá fyzickogeografickou sférou krajinné sféry, tj. litosférou, hydrosférou, atmosférou, pedosférou a biosférou. Každé součásti fyzickogeografické sféry se věnuje hned několik vědních disciplín:

litosféře – geomorfologie, petrologie, vulkanologie, seismologie, stratifikace, orografie, karsologie, speleologie, krystalografie, mineralogie a další

hydrosféře – hydrografie, hydrologie, oceánografie, limnologie a další

atmosféře – klimatologie, meteorologie a další

pedosféře – pedologie, pedogeografie a další

biosféře – biogeografie, biologie a další

2.Sociální geografie 

se zabývá člověkem, jeho společností a jeho hospodářskou činností, tj. socioekonomickou sférou krajinné sféry. Hlavní vědní disciplíny: 

geografie cestovního ruchu, geografie dopravy, geografie kultury, geografie obyvatelstva, geografie sídel, geografie průmyslu, geografie služeb, geografie zemědělství, behaviorální geografie, ekonomická geografie, historická geografie, politická geografie, vojenská geografie, religiózní geografie, dějiny zeměpisu, rurální geografie.

3.Regionální geografie (= oblastní zeměpis)

se zabývá geografií regionů podle určitého kritéria, např. světadílů, jejich částí, států a zemí, administrativních jednotek atd.

4.Kartografie a geoinformatika 

studuje a zobrazuje prostorové rozmístění jednotlivých jevů krajinné sféry, tj. výroba map. Věnuje se jí celá řada vědních disciplín, např. geodézie, topografická kartografie, tematická kartografie,matematická kartografie, kartometrie, GIS a dálkový průzkum Země.

Geografie je velmi důležitá věda, která se vám v běžném životě, v době kdy (skoro) každý rád  cestuje, bude velmi hodit. Proto dávejte na hodinách pana Šolce, pana Pumra a paní Šmídové pozor!

Geografie je všude kolem nás, je to věda o světě. O světě, ve kterém žijeme.

Daniel Nosek

Jakým způsobem se změní náš život?

Klima v Česku se mění a nadále se i měnit bude. A co to je vůbec klimatická změna? Je to změna ve výskytu extrémních povětrnostních jevů i změna v průměrných klimatických podmínkách probíhající v rozmezí od jednoho desetiletí po miliony let. Přestože změny v klimatickém systému naší planety probíhaly od té doby, co planeta vznikla, vědecké poznatky posledních desetiletí ukazují, že v současné době velmi pravděpodobně tyto změny probíhají rychleji, než tomu bylo v minulosti. Hlavní příčinou těchto změn, a zejména jejich důsledků, je činnost člověka. Nejde však pouze o činnosti spojené s nárůstem emisí skleníkových plynů, ale i o aktivity člověka, které činí klimatický systém více zranitelný, než tomu bylo dříve.

Jak už jsem zmínila výše, klimatická změna probíhá v Česku i teď. Můžeme ji pozorovat například vyšší teplotou v létě nebo naopak menším výskytem sněhu v zimě. Také jsou silnější například přívalové deště nebo vítr. Zatímco dosud lze hovořit o extrému jednou za pět let, v horizontu let 2030 až 2040 se jejich výskyt zvýší dvakrát až třikrát. Takže i když mohou růst výnosy v zemědělství, vymaže je přítomnost extrémů, s nimiž se produkční systém není schopný vypořádat. Extrémní jevy budou mít daleko větší dopad na sektory, které mají přímou vazbu na klima – sektory spojené s vodou a vodním hospodářstvím, sektory zemědělství, potravinové bezpečnosti, lesnictví, lidského zdraví a turismu. Kvůli klimatické změně lze očekávat změnu v biodiverzitě krajiny a v částečném úhynu tradičních ekosystémů. Kromě toho může dojít ke snížení kvality i kvantity vody. Zvyšování průtoků vody vede naopak k nárůstu rizik povodní. Také se očekává snížení četnosti chladných dní a nocí a naopak zvýšení počtu horkých dní a nocí. Rizika pozdních mrazů, které ničí část úrody již v zárodku, se ovšem nesníží.

Zemědělství se musí adaptovat na extrémní horko a také na sucho, protože problémy u plodin nastupují rychleji, pokud nemají vodu. Zemědělství se pravděpodobně přesune do hor. Zmenší se výměra půd vhodných pro pěstování zemědělských plodin. Klimatická změna je spouštěčem rozpadu lesů. Budeme moci pozorovat snížení početnosti i odolnostního potenciálu (zdravotního stavu) lesních porostů (zejména smrkových lesů). Odumírání těchto porostů ovlivňuje druhovou skladbu, strukturu a věkové složení druhů. Z dlouhodobého hlediska bychom měli dát přednost obnovitelným zdrojům (např. dřevu, protože dřevo je „hudba budoucnosti“) než neobnovitelným. Například z ropy získáváme fosilní paliva, která podporují klimatickou změnu. Na základě dopadů na lidské zdraví je zde hrozba stresu z horka (případně i v souvislosti se zhoršenou kvalitou ovzduší).

Zde je video pro více informací k předběžným opatřením i projevům klimatické změny na území Česka.

Já si obecně myslím, že bychom měli změnit naše vnímání i vnímání našeho okolí k přírodě, pokud chceme na planetě ponechat ještě něco pro další generace. Trochu se uskromněme a neznečišťujme ji. Jsme na ní závislí, a proto bychom si jí měli vážit. Nejlepší způsob, jak objevit krásu přírody, je do ní vyrazit. Vážně byste chtěli zničit něco tak překrásného?

Klára Sofie Semiginovská

Proč má smysl se zabývat meteorologií? K čemu jsou mi tyto znalosti v reálném životě?

Úvodem je dobré si vysvětlit, co to vlastně meteorologie je. Meteorologie je věda zabývající se atmosférou. Studuje její složení, stavbu, vlastnosti, jevy a děje v ní probíhající, jako například počasí. Meteorologie je také považována za součást fyziky, je tedy chápány jako ,,fyzika atmosféry“ a není divu, že se vyučuje na mnohých matematicko-fyzikálních fakultách. Poznatky z meteorologie jsou velmi důležité v mnoha odvětvích lidské činnosti, jako například doprava, zemědělství, vojenství atd. Věda úzce související s meteorologií se nazývá hydrologie, ta se zabývá pohybem a rozšířením vody na Zemi.

Meteorologie rozhodně není věda, kterou by měli dnešní studenti opovrhovat. V podstatě všechno, co se děje venku kolem nás (v atmosféře) se dá pomocí této vědy vysvětlit. To, co napadne jako první každého člověka je počasí. Meteorologie studuje a měří teplotu, srážky, vlhkost, tlak, vítr, výšky základny oblačné vrstvy, záření v atmosféře, dohlednost a další věci.

V reálném životě se dá meteorologie uplatnit nejenom jako zajímavé zaměstnání, ale i v běžném životě. Člověk, který se vyzná v synoptických mapách, si umí sám předpovědět poměrně přesně počasí na následujících pár dní. Kdo se vyzná v oblačnosti, toho nepřekvapí náhlá průtrž mračen.

Meteorologii člověk využije v podstatě všude. Na vodě, aby si zabalil správné oblečení. Každý zemědělec potřebuje znát počasí na pár dní dopředu, aby nedal sušit úrodu před deštěm nebo nevyjel před bouřkou a silným větrem do lesa kácet stromy. Ale i ve sportu je velmi důležité znát podmínky pro hru. Například fotbalisté využívají mokrý trávník k prudkým klouzavým střelám po zemi nebo surfaři potřebují znát, jak bude foukat vítr a jaké budou vlny, aby jim nic nezkazilo požitek z jejich koníčku.

Co si tedy odnést z tohoto příspěvku? Meteorologie je věda, která by v dnešní době rozhodně neměla být nijak opomíjena. Nemusíte být žádný profík, abyste se naučili přibližně předpovědět počasí na následujících pár dní nebo hodin pro vlastní účely. Rozhodně přijdou situace, kdy se Vám to bude hodit.

Daniel Pechanec

Proč má smysl se zabývat matematickou geografií? K čemu jsou mi tyto znalosti v reálném životě?

Přemýšleli jste někdy proč je Země zploštělá, proč obíhá kolem Slunce anebo proč se střídají čtyři roční období? Věděli jste také, že v prosinci jsou dny nejdelší? A víte proč?

Nejen těmito otázkami se zabývá matematická nebo také planetární geografie. Ta je geografickou disciplínou studující Zemi z astronomického hlediska. Na naši planetu působí vnější vlivy z vesmíru, a i ona sama je v pohybu, což zapříčiňuje některé další jevy. A ačkoliv jsou některá bádání teprve na svém začátku, díky mnoha poznatkům již umíme odvodit a vysvětlit spoustu jevů a také víme, že Země je jediná planeta v naší Sluneční soustavě, kde se nachází voda, a tedy i život.

Tato geografická disciplína se prolíná s řadou dalších disciplín, a to nejen geografických. Stejná anebo podobná témata se také řeší například v biologii či fyzice a svůj podíl zde má i matematika, kterou využíváme v matematické geografii v praxi. Takže ať už jste student nebo ne, v rámci všeobecného přehledu jsou tyto znalosti důležité. Díky matematické geografii můžete zjistit, jak funguje naše Sluneční soustava a pochopit tak základní informace o vesmíru, ve kterém žijeme. Pochopíte ale také i procesy na Zemi, na které má vliv vesmír anebo pohyby Země či jiných těles. Například budete vědět, jak vznikají slapové jevy, tedy příliv a odliv, což může být velmi užitečné. Pokud vás ovšem vesmír doslova nadchl, budou se vám znalosti získané ze studia matematické geografie více než hodit. Geografie totiž kombinuje přírodní, sociální i technické vědy a probírá problém ze všech pohledů. Budete tak mít ideální pozici, vidět problém co nejobjektivněji a správně uvažovat.

Pokud jste dočetli až sem, patrně vás matematická geografie alespoň trochu zajímá. Proto sem vkládám odkaz na krátké video, které vám osvětlí, proč má prosinec nejdelší dny a jelikož lze očekávat, že výpravy do vesmíru v rámci jeho zkoumání budou čím dál častější, je důležité, znát o něm a o Zemi alespoň základní informace.

Eliška Popeláková

Proč má smysl zabývat se geomorfologií a k čemu lze tyto znalosti využít v reálném životě?

Na začátek je dobré vědět, o co se jedná, když se řekne geomorfologie. Tato věda obnáší studium tvarů, vzniku a vývoje zemského povrchu. Jejím hlavním středem zájmu je tedy reliéf – svrchní plocha zemské kůry. Zabývá se geomorfologickými tvary od celých pohoří, až po jednotlivé písečné přesypy. A proč může být výhodou studovat právě ji?

S geomorfologií se každodenně setkáváme v našem běžném životě. Jdete do kopce a chcete vědět, zda se jedná o horský štít, hřbet nebo hřeben? Zajímá vás, proč zrovna tahle řeka tvoří tak krásné meandry? Při obyčejné procházce Prahou zjistíte, že naše hlavní město je postaveno na říčních terasách Vltavy. Uplatnění těchto znalostí v reálném životě je mnoho. Každý pohled do krajiny dokáže vytvořit mnohem větší zážitek, pokud se můžete hlouběji zamyslet nad jednotlivými prvky přírody. Co pro někoho bude obyčejná díra v zemi, pro vás může být zajímavý závrt po spadlé jeskyni. A co pro neznalce bude kus kamene, pro vás bude obdivuhodný skalní hřib formovaný po několik desetiletí větrnou erozí.

Geomorfologie má také výhodu několika podoborů, takže můžete studovat právě to, co vás baví a zajímá. Pro někoho to může být například klimatická, pro jiného strukturní a pro dalšího třeba antropogenní geomorfologie. Česko je velmi geomorfologicky rozmanité území skládající se ze 4 provincií. Máme možnost zde najít mnoho rozmanitých tvarů reliéfu. Právě díky této vědní disciplíně známe vznik a vývoj našeho území a můžeme také předpokládat jeho budoucnost. Geomorfologie poskytuje cenné znalosti důležité pro lidský život, a určitě se jí vyplatí studovat.

Anna Frídlová

Co jsou to přírodní ohrožení a rizika, jak se projevují a proč je dobré se o ně zajímat?

Velkým ohrožením a rizikem pro člověka jsou přírodní katastrofy. Podle statistiky UNESCO přijde na Zemi každý stotisící člověk o život přírodní katastrofou, tzn. při zemětřesení, svahových pohybech, výbuchu sopky, povodněmi nebo kvůli tsunami či tornádu. Jiná statistika uvádí, že za posledních 100 let mají přírodní katastrofy na svědomí v průměru na 20 000 obětí ročně.

Geologie studuje nejen to nejužitečnější, co příroda člověku poskytuje, jako zdroje surovin a energie, ale i to, co lidstvo ohrožuje. To jsou právě přírodní ohrožení, katastrofy a rizika. Ohrožení je v obecném smyslu stav, případně pocit, kdy se jedinec (člověk i zvíře) ocitá ve nebezpečí. Přírodní rizika by se dala definovat jako vliv nečekaných nepříjemných událostí v určité oblasti.

Každé přírodní riziko se projevuje jinak. Některým zabránit lze, jiným ne. Například povodně. Typickým příkladem podcenění povodně je Česko. V Česku dlouho nebyla veliká záplavová voda a lidé začali ignorovat bezpečnostní protipovodňová opatření, stavěli domy v záplavovém území. Praha neměla funkční protipovodňové bariéry. Škody v Praze v roce 2002 by mohly být menší při dodržení protipovodňových opatření.

Projevy zemětřesení je padání budov a mostů. Při podmořském zemětřesení vzniká vlna tsunami, která zničí celé pobřeží. Některým projevům zemětřesení se dá zabránit. Příkladem je Japonsko s velmi přísnými stavebními předpisy, díky kterým budovy a mosty drží i při zemětřesení. Naopak v Turecku bývají kvůli zanedbání statických opatření velké materiální škody a ztráty na životech. Vlně tsunami nedokázalo zabránit ani Japonsko přes svá důsledná opatření.

Výbuchu sopky také nemůžeme předcházet, ale díky vědeckému zkoumání sopečné činnosti můžeme s předstihem varovat lidi v okolí nebezpečí.

K sesuvům půdy dochází v geologicky nestabilním prostředí. Sesuvům samotným zabránit moc nemůžeme, ale můžeme se vyvarovat důsledků a na těchto místech nic nestavět. O tyto rizika je dobré se zajímat a zdokumentovat je. Smutným případem je dálnice D8, kde byl geologicky zmapován nestabilní svah. Přesto rozhodli politici o stavbě dálnice přes tento svah a při následném sesuvu půdy došlo k miliardovým škodám. Proto bychom to neměli podceňovat.

Lidstvo je nepoučitelné. Stavíme dálnice na svazích ohrožených sesuvem, v zimě chodíme do lavinových polí, nedodržujeme bezpeční stavební předpisy v seismicky aktivních oblastech a dál stavíme v záplavových územích. Myslím si, že i přes další vědecké pokroky se toto nezmění. Některým přírodním katastrofám opravdu zabránit nelze, ale nejsme často schopni ani eliminovat následky katastrof, které předvídatelné jsou.

Klára Michalková